.

Friendship and Love - 2. díl

23. prosince 2012 v 14:47 | Katee |  Friendship and Love
Počet obrázků: 9
Autor: Katee
Omezení: žádné
Ahoj, 2. díl je tady :). Možná bude trochu přehnaný, ale nějak jsem to zvládla. A omlouvám se, že jsou obrázky rozmazané, asi budou vždycky. Moc prosím: jestli jste toto četli, nechejte komentář. Chci vědět, jestli mám dělat další díly. Tak pěkné čtení a

VESELÉ VÁNOCE




Když jsem se vrátila domů (a bylo to dost pozdě), neměla jsem moc sil. Se Stellou jsme prolezly snad všechny obchody s oblečením ve městě a pak jsme se nějak zasekly na diskotéce. Proto jsem si zvládla akorát namazat chleba marmeládou. Aspoň, že už jsme si společně udělaly úkoly.

Když jsem vstala od stolu, do kuchyně přišla máma. Byla rozespalá. Prohrábla si rukou vlasy a došourala se k lednici. Jakmile si mě všimla, pozdravila mě.
,,Ahoj broučku, ty ses vrátila teprve teď?" nesla si ke mě zmrzlinu.
,,Jo, měly jsme se Stellou pořádnou dámskou jízdu. A co ty tady?"
,,Probudila jsem se a dostala hroznou chuť na něco sladkého. Radši už běž spát, zítra je teprve středa a musíš brzo vstávat!" připomenula mi.
,,Ale no jo, vždyť už běžím," řekla jsem otráveně a vstala od stolu.
,,Promiň, All, ale víš, že tě mám moc ráda. Od té doby, co se to stalo Claře, na tebe nedám dopustit." Políbila mě na čelo.
,,Já vím, Už ... jdu spát."

Sice jsem zalehla do postele, ale usnout jsem nemohla. Slyšela jsem mámu jak vyhazuje kelímek od zmrzliny a jde do svého pokoje. Všude bylo ticho. Mamka i Tomáš už spali. Přemýšlela jsem. O Claře.
Clara byla moje sestra. Zemřela, když mi bylo 10 let. Takhle jsem se seznámila s Tomem. V krizi mi pomohl. Když Clara zemřela, bylo jí pouhých 7 let. Podlehla leukémii, včas jsme nenašli vhodného dárce. Tak ráda psala příběhy, chtěla se stát spisovatelkou. Celé dny psala do bloků s lesklými deskami, které vybírala hodiny v obchodě. Pamatuju si, jak mi jeden příběh věnovala. Napsala tam: "Mé nejmilejší sestře Allie. Mám tě ráda."
Už jsem nezadržovala slzy. Nechala jsem je téct po tvářích. Byla tak mladá, roztomilá, chytrá! Proč jí to osud udělal?

Vyčerpáním jsem usnula. Ani ve snu jsem jí však neopustila, políbila jsem jí na vlasy, pořád jsme se objímaly. Stály jsme boso v lehkých bílých šatech na rozkvetlé louce s rozpuštěnými vlasy. Měla v nich zapletené bílé květy. Její dlouhé blonďaté vlasy se ve slunci tak krásně třpytily! Najednou se sehla a utrhla jednu z tisíců kopretin, které na louce kvetly. Napřímila se a podala mi ji. Naposledy mě objala, utrhla si další kopretinu a odcházela. Ohlédla se, přičichla si ke kopretině a šla dál. Vidím svou sestřičku naposledy.

Probudila jsem se v noci. Stál u mě Tomáš. Ještě jsem cítila slzy.
,,Co se děje?" protřela jsem si oči.
,,Slyšel jsem tě křičet a když jsem přišel, brečela jsi a kopala ze spaní."
,,Aha, to je v pohodě. Můžeš jít. Díky."
Znova jsem usla.

Ráno bylo jako každé jiné. Zase jsem vyhledala v šatníku nějaké oblečení (všichni máme oblečení v máminém) a snědla vafle. Nastoupila jsem do našeho odvozu, ale bylo to nějaké jiné. Smutnější.

Povídali jsme si s Tomem v autobuse o všem možném. Chtěla jsem zahnat špatné myšlenky. Trochu to pomohlo.

Vrátila jsem se ze školy a hned si udělala domácák. Pak jsem si šla na chvíli kreslit, musím více trénovat. Přemýšlela jsem o svém otci. Kdy od nás vlastně odešel? Jo, vím to. Když zemřela Clara. Vím, že ji měl radši. Vím, že rád neměl. Vím, že kdybych místo Clary umřela já, nevadilo by mu to. Vždyť já jsem pořád jako malá pařila na počítači, Clara na něm byla taky, ale aspoň psala příběhy. Tudíž dělala něco užitečnějšího, vyhrála i několik soutěží. Otec na ní byl pyšný, na mě ne. Neměl proč.
Dost! Je to minulost, nesmím takhle přemýšlet!

Večer jsem šla spát. Na nočním stolku byla ve váze zvadlá kopretina. Já jsem jí tam předtím nedávala ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama